CHOVATELSKÁ STANICE
BERMONDO BOHEMIA

Jmenovala se Blackie Santy Bazaltin, ale nikdo z nás jí neřekl jinak než Charlie, Karle …
V roce 2001 jsem si těsně před Vánoci přivezla malého tříbarevného medvídka. Byl můj první. Charlie. Z chlupaté kuličky vyrostla během let v optimistu a věčného smíška, v moji oporu a parťáka, v elegána, v modelku. Byla to krásná fena. Měla velkou duši a neznala než úsměv. Žila tu jen pro nás, pro lidi.
Byla bojovník. V kruzích i mimo ně. Odnášela vavříny, plnila velké sny i malá přání. Plnila, protože chtěla. Na sklonku roku 2008 ji čekal ten nejhorší boj. Plicní karcinom. A já, ač veterinář, jsem chvílemi věřila, že to svým bojovným srdcem zvládne. Ale tahle nemoc se porazit nedá. Bojovala o každý den. O každý den, který mi mohla dát. Snad chtěla, abych si zvykla, že už nebudou usměvavé hnědé oči, vlající bílá špička ocasu, že už mě nepřijde přivítat, že - jak jsme si kdysi slíbily - už neprojdeme spolu všechny třídy.
Ne, Charlie, všechno už nestihneme. Já vím. Dali nám málo společného času, ale byla to - myslím - plná, prožitá léta. Nedá se zvyknout, ale snad už Tě doopravdy nic nebolí a naháníš se s ostatními tam nahoře, kam já vidět nemůžu. A chtěla bych moc věřit, že se jednou zase najdeme.
Zůstaly tu po Tobě Annie a Bagheera. Možná mi jednou ony - Tvé dcery či vnučky anebo pravnučky položí do dlaní novou, malou Charlie …
Díky, Charlie! Nemám víc.

Charlie 28. 10. 2001 - 9. 10. 2008